Libertarián

Čas před­vo­lební je tra­dičně napl­něn poli­tic­kými dis­ku­zemi (reál­nými i těmi inter­ne­to­vými), ve kte­rých se obje­vují různé názory na námi volené zástupce. Ať už bude kan­di­du­jící poli­tik sebe­lepší člověk, vždycky se najde někdo, kdo ho bude kri­ti­zo­vat, a nao­pak — i ti nej­horší poli­ti­kové si najdou své pří­vr­žence. Nezá­visle na tom, jestli je kri­tika opráv­něná nebo ne, se tak o kaž­dém medi­álně vidi­tel­ném poli­ti­kovi vytvoří jakési veřejné mínění, jež roz­ho­duje o jeho při­dě­lení man­dátu. Tedy teo­re­ticky by o něm mělo roz­ho­do­vat. V praxi to tak hladce nefun­guje, mno­hem více poli­tiků je totiž medi­álně nevi­di­tel­ných. Lidé tak v komu­nál­ních vol­bách volí podle strany a jejího celo­stát­ního vze­zření, pro­tože místní poli­tiky neznají.
Pokra­čo­vání →

Opět se nám blíží volby, ten­to­krát do senátu a do zastu­pi­tel­stev obcí. Kromě tak tro­chu jiného způ­sobu hla­so­vání se komu­nální volby oproti par­la­ment­ním liší v decen­t­ra­li­zaci, každý tedy hla­suje pro budou­cího sta­rostu (či v pří­padě senát­ních voleb pro sená­tora) ve svém voleb­ním okrsku. Nad­chá­ze­jící volby tak nejsou pozna­me­nány pře­kot­ným zve­řej­ňo­vá­ním sta­tis­tiky z prů­zkumů veřej­ného mínění, pro­tože by se tyto sta­tis­tiky musely vypra­co­vat zvlášť pro kaž­dou obec. Přesto si ale aktu­ální stra­nické pre­fe­rence může kdo­ko­liv dohle­dat, medi­ální agen­tury je chrlí neu­stále. Je prav­dě­po­dobné, že na ně média budou odka­zo­vat.
Pokra­čo­vání →

Nebýt pohledu do kalen­dáře, nej­spíš bych úplně zapo­mněl. A to navzdory pate­tic­kému slo­ganu: „Nikdy neza­po­me­neme.“ Určitě vám je jasné, že mám na mysli nej­větší medi­ální udá­lost uply­nu­lého dese­ti­letí. Nej­zá­važ­nější novo­dobý útok na Spo­jené státy ame­rické. Demo­lici chlouby New Yorku. Počá­tek války s tero­ris­mem. Střet civi­li­zací. 9/11.
Pokra­čo­vání →

Pojmy jako pra­vice, levice, střed a pra­vi­cová, levi­cová, stře­do­pra­vi­cová, stře­do­le­vi­cová, pra­vo­le­vi­cová nebo levo­pra­vi­cová poli­tika se na nás z médií valí ze všech stran. Při­tom není vždy jasné, co se za těmito ter­míny skrývá, natož aby bylo zjevné, proč se tato ozna­čení vůbec pou­ží­vají. Na první i na další pohled mi to nedává smysl. V pra­vici možná tak držím psací potřebu a levicí si při­dr­žuji papír; nikdy by mě ani nena­padlo tako­vou ter­mi­no­lo­gii zata­ho­vat do poli­tiky. Lehce už jsem tuto pro­ble­ma­tiku nakousl ve svém agi­tač­ním článku Volte mě!, teď se toto téma poku­sím roz­vést.
Pokra­čo­vání →

Pan Parou­bek, jemuž se před třemi měsíci povedlo dosáh­nout Pyrrhova vítěz­ství ve vol­bách do par­la­mentu a v důsledku toho odstou­pit z čela ČSSD, se roz­hodl pro­tes­to­vat ruku v ruce s mla­dými lidmi proti stát­ním matu­ri­tám. Ano, proti těm stát­ním matu­ri­tám, jež se začaly drát na povrch zem­ský za vlády jeho strany a v jejichž zavá­dění sám ještě nedávno chtěl pokra­čo­vat. A ano, s těmi mla­dými, kteří po něm minulý rok házeli vejci a u kte­rých se nikdy nese­tkal s pozi­tiv­ním ohla­sem. Teď jsem na roz­pa­cích, co mla­dého voliče více odpu­zuje: jestli jeho papa­láš­ský vzhled a bol­še­vické vystu­po­vání, nebo jeho popu­lis­tická poli­tika (vzpo­meňme si napří­klad na Czech­Tek 2005, na tři­náctý důchod a na zisky z divi­dend ČEZu). Zřejmě jde o laciný trik, pomocí něhož se snaží dostat zpátky do nej­vyšší poli­tiky, proto raději opus­tím téma jeho osoby a budu se věno­vat samot­ným maturitám.

Autor foto­gra­fie: Jan Zátor­ský

Pokra­čo­vání →

Pře­stal jsem pít. Nadobro. Stal se ze mě absti­nent a vůbec mě to nemrzí. Stejně jako jsem náhle pře­stal po nece­lých dvou letech kou­řit ciga­rety, zane­chal jsem alko­holu ze dne na den. Vět­šina mých blíz­kých ví, že jsem si málo­kdy nechal ujít jakou­ko­liv záminku k opití se a že jsem vždy na každé akci vydr­žel až do konce. Dlu­žím jim proto vysvět­lení. Ale nej­prve se vyjá­d­řím ke drogám.

Pokra­čo­vání →

Možná jste už někdy ter­mín, ze kte­rého je odvo­zen název těchto strá­nek, zaslechli. Spíše ale ne, proto si popí­šeme, co vlastně tím liber­ta­ri­á­nem mám na mysli. Liber­ti­a­nis­mus toho má hodně spo­leč­ného s libe­ra­lis­mem a v urči­tých situ­a­cích lze tato dvě slova dokonce pova­žo­vat za syno­nyma. Ter­mi­no­lo­gie je, z důvodů nesou­ro­dého vývoje v růz­ných částech světa, cel­kem nekon­zis­tentní. Ame­ri­čan pod těmito pojmy myslí docela něco jiného než Evro­pan a to často vede k nedo­ro­zu­mě­ním. Pro lepší pocho­pení nej­prve tro­chu zabrou­síme do his­to­rie.
Pokra­čo­vání →