Pan Paroubek, jemuž se před třemi měsíci povedlo dosáhnout Pyrrhova vítězství ve volbách do parlamentu a v důsledku toho odstoupit z čela ČSSD, se rozhodl protestovat ruku v ruce s mladými lidmi proti státním maturitám. Ano, proti těm státním maturitám, jež se začaly drát na povrch zemský za vlády jeho strany a v jejichž zavádění sám ještě nedávno chtěl pokračovat. A ano, s těmi mladými, kteří po něm minulý rok házeli vejci a u kterých se nikdy nesetkal s pozitivním ohlasem. Teď jsem na rozpacích, co mladého voliče více odpuzuje: jestli jeho papalášský vzhled a bolševické vystupování, nebo jeho populistická politika (vzpomeňme si například na CzechTek 2005, na třináctý důchod a na zisky z dividend ČEZu). Zřejmě jde o laciný trik, pomocí něhož se snaží dostat zpátky do nejvyšší politiky, proto raději opustím téma jeho osoby a budu se věnovat samotným maturitám.
Potřebujeme státní maturitní zkoušku?
Po letmém nastudování dostupných materiálů můžu s klidným svědomím odpovědět, že ne, opravdu státní maturity nepotřebujeme. Častým argumentem je, že ve zbytku Evropy to už dávno mají zavedené a že bychom se měli přiblížit tzv. západním státům. Hovadina, jako vždy. Jakmile někdo začne vytahovat tenhle důvod v libovolné diskuzi, nejraději bych utekl co nejdál se vzteklým řevem. To, že v některém ze západních států mají něco zavedené, neznamená, že to je funkční a spasí nás to. I na Západě žijí lidé, kteří sem tam udělají chybu a zavedou špatně fungující systém, proto je potřeba vyhodnotit faktický přínos a automaticky nás nepovažovat za ty zaostalé. V tomto případě nám navíc Ministerstvo školství věší bulíky na nos, protože, jak se můžeme dočíst kupříkladu v tiskovém prohlášení společnosti Scio, ne všude jsou státem garantované maturity zavedeny. V tak pokročilé zemi, jako je Švédsko, dokonce maturitní zkoušku vůbec nemají. A nejspíš dobře dělají, novodobé děti z Bullerbynu negramotností netrpí.
Dalším častým argumentem bývá nahrazení přijímací zkoušky na vysokých školách. Tak prý vysoké školy ušetří náklady a dostanou záruku kvalitních absolventů. Předně jsem neslyšel nic o tom, že by si nějaký děkan nebo rektor stěžoval na kvalitu stávajících přijímacích zkoušek. Projekt státních maturit vznikl z iniciativy ministerstva školství, ne na základě požadavků vysokých škol. Na konci devadesátých let totiž hodně lidí ohrnovalo nos nad kvalitou českého školství, proto se provedl celostátní test znalostí (projekt Sonda maturant), který odhalil mnoho nedostatků, jmenovitě například: slovní spojení by jsme považovalo 59 % účastníků testu za spisovné, celých 41 % maturantů mělo problém spočítat matematickou úlohu se zlomky a desetinnými čísly na úrovni žáka základní školy a shodu podmětu s přísudkem neovládala více jak polovina zúčastněných. Z toho důvodu se založilo Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání (CERMAT), které monitoruje stav českého školství a připravuje maturitní reformu.
Každá vysoká škola ovšem požaduje něco jiného. Třeba při takovém studiu na filozofické fakultě nezáleží na tom, jestli má absolvent střední školy problémy s matematikou. U některých oborů, zejména u těch prestižnějších, jako je kupříkladu psychologie, se to stejně bez dodatečné přijímací zkoušky těžko obejde. Navíc se maturitní zkouška skládá pouze jednou a student nemá v případě nepříliš úspěšného výsledku možnost opravy a je mu tak přístup k vysněným školám navždy znemožněn. Garantuji vám, že s mým maturitním vysvědčením by o mě nikde nejevili zájem, přesto jsem testem studijních předpokladů na Masarykově univerzitě prošel bez jediného zaváhání.
Zbývá nám tak poslední velký argument, tedy že by nebylo rozumné projekt rušit, když už se do něj nalilo tolik peněz. Ekonomové těmto ztrátám říkají utopené náklady. V současnosti se jedná o více než půl miliardy korun za déle než deset let a já říkám: už žádné další utrácení. Každý další rok provozu tohoto projektu bude stát daňové poplatníky přes dvě stě miliónů korun a jsem si jistý, že tyto náklady budou nadále narůstat. Přitom nepřinese vyšší kvalitu vzdělání. Ušetřené peníze se dají investovat mnohem lépe, i kdyby se jenom rozdaly učitelům. Kvůli nedostatečnému platovému ohodnocení odcházejí ti nejlepší kantoři jinam a zůstávají zvláště ti nekompetentní, již jsou si dobře vědomi, že by se se svými schopnostmi jinde těžko uživili. Smekám proto pomyslný klobouk před menšinou schopných učitelů, kteří zůstávají z principu i přes malé uznání od zaměstnavatele a veřejnosti.
Potřebujeme vůbec maturitní zkoušku?
Občas mívám pocit, že hlavním účelem maturity je, aby středoškoláci žili po celé čtyři roky v nejistotě a snažili se co nejlépe vycházet s učiteli, jelikož jimi mohou být v případě nesnází u zkoušky podpořeni. U státních maturit je tato nejistota dovedena k dokonalosti, protože sami učitelé pouze matně tuší, jak bude zkouška nakonec probíhat, pokud bude vůbec probíhat. To jsme viděli minulý rok, když došlo ke sprostému podrazu a slibovaná státní zkouška se v důsledku politických machinací na poslední chvíli odřekla. Více než sto tisíc maturantů tak několik měsíců počítalo s něčím, co se nakonec poněkolikáté odsunulo.
Už jsem zmiňoval Švédsko, kde maturitní zkoušku vůbec nevykonávají, a přitom tam jsou s kvalitou vzdělání mnohem lépe než my. Minimálně v tom, že se u nich neklade takový důraz na biflování, na rozdíl od přemýšlení. S tím jsem se v našem školském systému setkával na každém kroku — učiteli nezáleželo na tom, že si nějakou poučku, datum nebo vzorec zvládnu najít během několika sekund sám v knize nebo na internetu a umím danou informaci správně použít. Místo toho jsem byl nucen se učit neužitečná fakta nazpaměť. U maturitní zkoušky to byl extrém — například moje učení češtiny spočívalo hlavně v memorování jmen stovek autorů a jejich děl. Jinak to ani nešlo, nic jiného po nás nechtěli. Nikoho nezajímalo, že jsem opravdu každou knížku v mém seznamu maturitní četby četl a že jsem si z každé něco užitečného odnesl. Natož taková drobnost, že zvládnu psát téměř bez pravopisných chyb. Na vysoké škole se to naštěstí změnilo k lepšímu.
Nevěřím tomu, že se státní maturitní zkoušce podaří zvednout laťku požadovaných znalostí, ba naopak, podle toho, co jsem zatím viděl, se tato zkouška snaží přizpůsobit průměru, a to i v těžší variantě. Vzpomínám si, že jsme se na elektroprůmyslovce celý poslední ročník zabývali hlavně kalkulem, tedy derivacemi a integrály. Můžete si představit mé rozčarování, když nic takového v těžší variantě maturitního testu nanečisto zahrnuto nebylo. Přesto jsem test zvládl bez jakékoliv přípravy. I kdyby byly současné prognózy o 80% úspěšnosti pravdivé, otázkou je, k čemu bude člověku, který čtyři roky úspěšně studoval, střední škola bez maturity. Účelem není vyhodit pětinu maturantů, účelem je zkvalitnit výuku. Na to maturita nemá vliv. Pokud by šlo jenom o samotnou selekci, musel by se na to brát ohled hned při přijímacích zkouškách a v průběhu výuky, ne až na konci. Ze státní maturitní zkoušky se tak stal drahý experiment, v němž se ministerstvo školství bude snažit unifikovat vědomosti pokusných morčat — letošních maturantů. Nevím jak vy, ale já bych se bez maturitní zkoušky obešel. I bez té státní.
K příspěvku se zatím nikdo nevyjádřil.