Nebýt pohledu do kalendáře, nejspíš bych úplně zapomněl. A to navzdory patetickému sloganu: „Nikdy nezapomeneme.“ Určitě vám je jasné, že mám na mysli největší mediální událost uplynulého desetiletí. Nejzávažnější novodobý útok na Spojené státy americké. Demolici chlouby New Yorku. Počátek války s terorismem. Střet civilizací. 9/11.
Konspirační teoretikové
Více než třetina Američanů věří tomu, že teroristický útok 11. září 2001 má na svědomí vláda Spojených států. Více než třetina Američanů je nejspíš retardovaná. Koncepce nazvaná Occamova břitva nám říká, že pokud se dvě události mohly odehrát dvěma různými způsoby, pravděpodobnější je méně komplikovaná varianta. Pokud tedy máme na výběr, že Světové obchodní centrum bylo zničeno bandou nasraných islamistů, protože nenáviděli USA, nebo že bylo zničeno, protože se vláda rozvinutého svobodného státu rozhodla zavraždit několik tisíc svých občanů několikanásobným fingovaným teroristickým útokem, protože tak může ospravedlnit omezení svobody obyvatelstva a válku s Blízkým východem kvůli ropě, je pravděpodobnější první možnost.
Čím komplikovanější je nějaký proces, tím je větší šance, že v něm nastane nějaký problém. Vláda USA těžko může mít prostředky na to, aby zaručila úspěšnost této akce. I kdyby si najala a vycvičila skupinu islámských fanatiků, kteří by byli ochotni zemřít ve službách nepřítele, a ti splnili svou misi, neměla by zaručeno, že se podaří naklonit veřejné mínění na svou stranu a zároveň mezitím neprozradit komplot takového rozsahu. Celé mi to nedává smysl — válka s Afghánistánem a Irákem by se jistě dala zařídit i jinými cestami.
Konspirační teorie se neomezují pouze na 11. září, někteří lidé věří například tomu, že kosmonauti z NASA nepřistáli na Měsíci, že virus AIDS byl vyvinut v laboratořích na zakázku nějaké mocnosti, že byl John Lennon zavražděn nájemným vrahem, že svět chce ovládnout organizovaná skupina lidí (v extrémním případě mimozemšťanů), která chce nastolit nový světový řád, nebo, pokud se podíváme na tvrzení českých konspiračních teoretiků, že Sametovou revoluci domluvili příslušníci KGB a Státní bezpečnosti. Všechny tyto teorie mají společné jedno: budí zdání, že každý z nás je obětí nějakého velkého spiknutí; že se v našem nudném, bezvýznamném životě děje něco podstatného, co můžeme ovlivnit. Je to podobný trik, jakého využívají stoupenci různých náboženství. Ovlivnění jedinci se cítí důležitě, protože jsou zasvěceni a povýšeni nad ostatní. Iracionální touha, hledat v nezvyklých událostech složitá a nadpřirozená vysvětlení, je v lidech zakořeněna odnepaměti.
Měl jsem tu možnost vidět několik konspiračních dokumentárních filmů o útocích na Světové obchodní centrum. Populární je kupříkladu amatérský film Loose Change, který nepokrytě čerpá většinu informací z internetu, mimo jiné i z Wikipedie. Autor byl dokonce tak mazaný, že si sám stránky v této internetové encyklopedii editoval, než je zařadil do svého díla. Tento film v sobě obsahuje tolik chyb a nepravdivých tvrzení, že to dokonce jednoho diváka vyburcovalo k tomu, aby si dal tu práci a sestavil vysvětlující příručku. Minutu po minutě v ní upozorňuje na manipulace a lži. I bez pročtení tohoto textu mě při sledování Loose Change udeřilo do očí několik nelogičností.
Hájkova smrt ve středu
Shodou okolností jsem před několika dny rozečetl knížku Petra Hájka Smrt ve středu. Zakoupil jsem ji už před více než rokem, přičemž jsem o autorovi věděl pouze to, že pracuje jako tiskový mluvčí českého prezidenta. Tuším že to bylo na doporučení jednoho ze členů Svobodných — název knihy zněl dobře, tak jsem ji přihodil při hromadné objednávce v internetovém obchodu do virtuálního košíku. Mylně jsem se domníval, že se kniha bude týkat hlavně politiky a že smrtí ve středu je myšlen střed Evropy, ne politický střed. Knihu jsem si zařadil do své čtenářské fronty a pustil ji z hlavy. Když jsem se o pár měsíců později doslechl o panu Hájkovi, že se stal držitelem anticeny Bludný balvan klubu skeptiků Sysifos, zděsil jsem se. „Petr Hájek z opice nepochází,“ čtu v tiskovém prohlášení. Kdybych Hájkovy výroky znal předtím, knihu bych si rozhodně nekoupil. „Nic naplat,“ řekl jsem si, „když už mi tady leží, pokusím se aspoň zjistit, jestli je pan Hájek naprostý šílenec, nebo jenom náboženský šílenec.“
Událostmi z 11. září se zabývá celá jedna kapitola, jež je pojata spíše jako esej. Autor v ní popisuje, že se věci neodehrály tak jak nám je naservírovala média a že to celé zinscenovali zlí američtí neoconi (neokonzervativci), kteří chtějí po vzoru ještírků z vesmíru ovládnout svět. Z knihy se dále můžeme dozvědět, že Usáma bin Ládin nikdy neexistoval, a pokud ano, tak nebude nikdy chycen, tedy stejně ve skutečnosti neexistuje. Nebo že čím větší rozsah konspirace je, tím menší je šance na její prozrazení. Čekal bych, že to bude spíše naopak. Čím více lidí zná tajemství, tím je větší šance na prozrazení, protože každý jedinec je potenciálním zrádcem.
Od kritiky médií se autor postupně přesunuje k dehonestaci politiků, i těch českých. Kdo není v knize zástupcem neokonzervatismu, je označen za neotrockistu, neobolševika, nebo alespoň neomarxistu. Včetně nového vedení ODS. Tato strana je tu mimochodem definována jako „jediná ideově pravicová občanská strana v kontinentální Evropě, která se dokázala dominantně prosadit do vládnoucích struktur státu“. Dokonce i chudák Margaret Thatcherová to schytala. Prý si vymyslela globální oteplování, aby mohla pokořit hornické odbory. Takových myšlenkových veletočů, sem tam proložených podobenstvími z Bible, v knize nalezneme přehršel.
Jednu věc panu Hájkovi ale musím nechat — nutí čtenáře k zamyšlení. V knize připomíná, že novináři jsou jenom lidé, které lze lehce zmanipulovat, že masmédia často šíří dezinformace a není na ně spolehnutí. Proto bychom měli být skeptičtí a nepřijímat všechna mediální tvrzení automaticky za pravdivá. Jenže se stejnou opatrností je nutné číst i knihy. Zvláště napsané takovými, jako je pan Hájek.
K příspěvku se zatím nikdo nevyjádřil.